Zdrojem tepla pro tavení je elektrický oblouk, hořící většinou mezi elektrodou a základním materiálem. Elektroda je někdy uhlíková, která se neodtavuje a netvoří svarový kov; častěji se používá elektroda kovová, která se odtavuje a vytváří tak svarový kov spojující natavené svařované části.
Tato elektroda se
musí jednak posouvat do svaru podle rychlosti, jakou se odtavuje, aby
elektrický oblouk měl stálou délku, jednak se musí posouvat podél svaru.
Koná-li oba tyto pohyby s elektrodou svářeč, jde o ruční svařování, přivádí-li
se elektroda do svaru automaticky, strojem a svářeč jen posunuje elektrodu
podél svaru, jde o svařování poloautomatické. Jsou-li oba pohyby elektrody
(přídavného drátu) řízeny strojem, jde o svařování automatické. Použití:
jednoduchý způsob, montážní pracoviště, spojení desek, drátů, profilů atd. Při
svařování elektrickým obloukem se používá svářeček na stejnosměrný proud –
rovnoměrně zatěžuje síť, použití pro tenké plechy, nebo svářeček na střídavý
proud – účinnost až 90%, omezení použitím svařovacích elektrod, nestejnoměrně
zatěžuje síť.